Metodik prevence sociálně-patologických jevů

Mgr. Hana Stará

Kontakt: hstara@seznam.cz

Tel. 596244880

 

Konzultační hodiny metodika prevence pro rok 2019 - 2020:

po-pá 7:30 - 8:00, út 13:30 - 14:00

nebo kdykoliv po předchozí domluvě.

1. Prevence ve škole

1.1. Školní metodik prevence

Ukotvení školního metodika: vyhláška 72/2005 Sb.

Kompetence ŠMP jsou dány Vyhláškou o poskytování poradenských služeb ve školách a školských

poradenských zařízeních č. 72/2005 Sb. dle Školského zákona č. 561/2004 Sb. Příloha č. 3: standardní

činnosti školy, bod II. standardní činnosti školního metodika prevence

1.2. Standardní činnosti školního metodika prevence

1.2.1. Metodické a koordinační činnosti

1) Koordinace tvorby a kontrola realizace preventivního programu školy.

2) Koordinace a participace na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí,

vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových

projevů sebepoškozování a dalších sociálně patologických jevů.

3) Metodické vedení činnosti pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně patologických

jevů (vyhledávání problémových projevů chování, preventivní práce s třídními kolektivy apod.).

4) Koordinace vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně patologických jevů.

5) Koordinace přípravy a realizace aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího

procesu a na integraci žáků/cizinců; prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasizmu, xenofobie a

dalších jevů, které souvisí s otázkou přijímání kulturní a etnické odlišnosti.

6) Koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku

prevence sociálně patologických jevů, s metodikem preventivních aktivit v poradně a s odbornými pracovišti

(poradenskými, terapeutickými, preventivními, krizovými, a dalšími zařízeními a institucemi), které působí v

oblasti prevence sociálně patologických jevů.

7) Kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participace na intervenci a následné péči v případě

akutního výskytu sociálně patologických jevů.

8) Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči specializovaných poradenských

zařízení v rámci prevence sociálně patologických jevů v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů.

9) Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti školního metodika prevence,

navržená a realizovaná opatření.

1.2.2. Informační činnosti

1) Zajišťování a předávání odborných informací o problematice sociálně patologických jevů, o nabídkách

programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy.

2) Prezentace výsledků preventivní práce školy, získávání nových odborných informací a zkušeností.

3) Vedení a průběžné aktualizování databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně

patologických jevů (orgány státní správy a samosprávy, střediska výchovné péče, poradny, zdravotnická

zařízení, Policie ČR, orgány sociální péče, nestátní organizace působící v oblasti prevence, centra krizové

intervence a další zařízení, instituce i jednotliví odborníci).

1.2.3. Poradenské činnosti

1) Vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy sociálně patologického chování; poskytování

poradenských služeb těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího

odborného pracoviště (ve spolupráci s třídními učiteli).

2) Spolupráce s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně

patologických jevů u jednotlivých žáků a tříd a participace na sledování úrovně rizikových faktorů, kteréjsou významné pro rozvoj sociálně patologických jevů ve škole.

3) Příprava podmínek pro integraci žáků se specifickými poruchami chování ve škole a koordinace

poskytování poradenských a preventivních služeb těmto žákům školou a specializovanými školskými

zařízeními

 

Do metodických a informačních činností řadíme:

  • zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence
  • metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, integrace, IVP, práce s nadanými žáky apod.
  • předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy
  • poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žákům a jejich zákonným zástupcům
  • shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů
  • vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti metodika prevence  , navržená a realizovaná opatření.
  • Poskytování poradenské služby stanoví v první řadě školský zákon, který zakotvuje povinnost školy poskytovat poradenskou pomoc školy v záležitostech týkajících se vzdělávání podle školského zákona a tomu odpovídající práva žáků, studentů, a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků na poskytnutí této pomoci. Při poskytování poradenských služeb je škola povinna poskytovat vyžádané informace a spolupracovat s dalšími institucemi, zejména:
  • PPP (pedagog.-psycholog.poradny)
  • SPC (speciální pedagogická centra)
  • SVP (střediska výchovné péče)
  • orgány sociálně-právní ochrany
  • PČR
  • pediatry a dalšími odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči vč.individuální a rodinné terapie
  • oddělením péče o rodinu a děti, oddělením sociální prevence
  • příp. neziskovými organizacemi specializujícími se na danou problematiku.
  • V letošním školním roce 2014/2015 (oblast pedagogicko-psychologické poradenství) jsme si stanovili tyto cíle:
  • Pracovat se všemi subjekty školy a vytvořit tak širokou základnu primární prevence školní neúspěšnosti a sociálně nežádoucích jevů.
  • Sledovat účinnost preventivních programů aplikovaných školou a vytvořit metodické zázemí pro jejich vytváření a realizaci.
  • Vybudovat příznivé sociální klima pro integraci kulturních odlišností a přijímání sociálních odlišností ve škole.
  • Prohloubit včasnou intervenci při aktuálních problémech u jednotlivých žáků a třídních kolektivů.
  • Prohloubit a zlepšit spolupráci a komunikaci mezi školou a rodiči.
  •  

SPOLU  to zvládneme!!!!

Mgr. Hana Stará

Jak poznáte, že by právě vaše dítě mohlo být obětí šikany?

  • Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
  • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
  • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
  • Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
  • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
  • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
  • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. ”Nechte mě!”
  • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
  • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
  • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
  • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
  • Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
  • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat ( manipulace s teploměrem apod.)
  • Dítě se vyhýbá docházce do školy.
  • Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.

 

Projevy šikanování

  • Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu s následky především na psychickém zdraví.
  • Jejich znaky je možno rozdělit podle různých hledisek přibližně do těchto skupin:
  1. verbální přímé a nepřímé
  2. fyzické přímé a nepřímé
  3. aktivní a pasivní
  • Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu.
  • Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování
  • Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být například:
  1. Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
  2. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
  3. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
  4. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
  5. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
  6. Stává se uzavřeným.
  7. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
  8. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
  9. Zašpiněný nebo poškozený oděv.
  10. Stále postrádá nějaké své věci.
  11. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
  12. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
  13. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
  14. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
  15. (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

 

Přímé znaky šikanování mohou být například:

  • Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo ”legrací” zranitelný.
  • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
  • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
  • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
  • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
  • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
  • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.